Kniha o penězích, která je ve skutečnosti o čase

Přiznám se rovnou, nejsem ekonom ani investor a knihu o institucionálním investování bych si sám od sebe nejspíš nikdy nekoupil. Pioneering Portfolio Management Davida Swensena, která teď poprvé vychází česky, je navíc kniha vysoce odborná. Zhruba od poloviny se v ní probírají korelace mezi třídami aktiv, simulace Monte Carlo a nástroje, kterým rozumí pár set lidí v této zemi. Přesto jsem od ní nemohl odlepit oči, a to z důvodu, který s investováním souvisí jen napůl. Swensen totiž přemýšlí o něčem, o čem u nás nepřemýšlí skoro nikdo. O tom, jak postavit instituci, která přežije všechny, kdo ji založili.

V účetních knihách Yaleovy univerzity najdeme jednu položku, která je stará dvě stě let. Timothy Dwight Professorship Fund, založený v roce 1822, původní hodnota nepatrně přes 27 000 dolarů, účel podpora výuky. Ten fond funguje dodnes. Dvě století po smrti člověka, který ho zřídil, se z jeho výnosu stále platí platy učitelů.

Thanks for reading! Subscribe for free to receive new posts and support my work.

Když jsem na tuto informaci při čtení narazil, musel jsem knihu na chvíli odložit. Zkuste si totiž položit stejnou otázku v našem prostředí. Z čeho bude kterákoli česká univerzita v roce 2075 platit jednu jedinou profesuru? Odpověď neuslyšíte, protože ta otázka u nás nedává smysl. Univerzity žijí z rozpočtu schvalovaného na rok dopředu a z grantů na tři roky. Totéž divadla, muzea, vědecké ústavy i nezávislá média. Instituce, která nemá zásadní vlastní příjem, musí každý rok znovu a znovu řešit, jestli příští rok vůbec bude mít na výplaty. Yale tento problém nemá, protože ví, z čeho zaplatí profesuru v roce 2075, stejně jako věděla, z čeho ji platila v roce 1822.

Kdo byl David Swensen

V roce 1985 pracoval jednatřicetiletý Swensen na Wall Street a čekala ho tam velká kariéra. Ve Salomon Brothers krátce předtím zkonstruoval vůbec první swapovou transakci v dějinách financí, obchod mezi IBM a Světovou bankou. Pak dostal nabídku vést nadační fond své alma mater a přijal ji, přestože to znamenalo snížení platu o osmdesát procent. Fond Yale měl tehdy 1,3 miliardy dolarů. Když Swensen v květnu 2021 zemřel, měl 42,3 miliardy a platil zhruba třetinu provozu celé univerzity.

Pro zasvěcené z něj tato čísla udělala legendu oboru, mě na něm ale zaujalo něco jiného. Zůstal na Yale šestatřicet let, přestože ho Wall Street opakovaně lákala zpět za násobky platu. Svůj seminář pro studenty vedl pětatřicet let bez přerušení a přednášel v něm ještě dva dny před svou smrtí a metodu, kterou si mohl nechat jako konkurenční výhodu, v roce 2000 podrobně sepsal a vydal, protože vzdělávání pokládal za důležitější než exkluzivní know-how. Člověk, který celý život spravoval peníze určené k tomu, aby přežily svého majitele, se nakonec stejně choval i k vlastním myšlenkám.

Strážci budoucnosti

Jádro celé knihy se vejde do jedné věty ekonoma Jamese Tobina, Swensenova učitele a nositele Nobelovy ceny. Správci nadační instituce jsou strážci budoucnosti, kteří čelí nárokům současnosti. Jejich úkolem je zachovat spravedlnost mezi generacemi, tedy zajistit, aby studenti, kteří se ještě nenarodili, dostali od instituce stejně jako ti dnešní.

Věta mi přijde nesmírně důležitá, protože znamená, že se na majetek přestanete dívat jako na svůj. Univerzita neplánuje žádný odchod ze hry, žádný pětiletý horizont, protože předpokládá, že bude existovat vždy, a z toho plyne nejdůležitější otázka celé knihy. Kolik smíte ročně utratit, aniž byste okrádali budoucnost? Odpověď se pohybuje kolem čtyř až pěti procent hodnoty fondu a je to asi nejnudnější číslo, jaké si lze představit. Zároveň právě ono odděluje fond, který přežije dvě stě let, od fondu, který se rozpustí v inflaci. Cenová hladina od roku 1822 vzrostla téměř sedmadvacetkrát. Správce, který by tehdy jen opatroval původních 27 000 dolarů, by dnes nespravoval nic.

Proto mě tolik zaujalo pořadí kapitol. Swensen řeší účel fondu, disciplínu čerpání a odpovědnost vůči budoucím generacím dřív, než se vůbec dostane k tomu, do čeho investovat. Nejdřív musíte vědět, komu ty peníze patří a jak dlouho mají vydržet. Teprve potom má smysl přemýšlet, kam je dát. Většina knih o penězích je napsaná přesně obráceně.

Při čtení mi postupně docházelo, že to není jen otázka pro správce univerzitních fondů. Je to v jádru politická otázka, možná ta nejdůležitější. Celá naše veřejná debata se totiž odehrává v horizontu jednoho volebního období. Rozpočet se sestavuje na rok, programové prohlášení na čtyři, a cokoli za tím obzorem prakticky neexistuje. Penzijní systém, jehož účet přijde za třicet let, dluh, který splatí děti dnešních voličů, školství, jehož zanedbání se projeví až v generaci, která teprve nastoupí do práce. Všechny ty věci známe, mluvíme o nich, a přesto s nimi neumíme hnout. Analýz máme dost, ale chybí způsob myšlení, ve kterém by závazek vůči lidem, kteří ještě nevolí, měl stejnou váhu jako požadavek těch, kteří volí zítra.

Swensen ten způsob myšlení aplikoval i krásně popsal. Strážce budoucnosti čelící nárokům současnosti, to je přece popis práce každého ministra financí i každého starosty, jen si to nikdo z nich takto nedefinuje. Politik, který by řekl, že jeho úkolem je zachovat spravedlnost mezi generacemi, a podle toho skutečně jednal, by u nás působil jako zjevení. Přitom přesně to uměly generace, které stavěly Národní divadlo, zakládaly Hlávkovu nadaci nebo náš stát po roce 1918. Někde po cestě, mezi znárodněním, normalizací a privatizací, jsme tu schopnost ztratili a dodnes jsme ji nenašli.

V tom je pro mě Swensenova kniha důležitá způsobem, který přesahuje její obor. Ukazuje totiž, že mezigenerační odpovědnost není fráze do nedělních politických debat, ale disciplína, kterou lze vtělit do pravidel. Pravidlo čerpání je vlastně ústava malého státu. Říká, kolik si smí současnost vzít, a tím chrání budoucnost před tím, čemu se ubránit sama nemůže, tedy před rozmařilostí dneška. Instituce, která takové pravidlo má a drží, se nemusí spoléhat na osvícenost svých správců, protože moudrost má zabudovanou ve struktuře. To je myšlenka, kterou by si z té knihy měl odnést i člověk, který v životě nekoupí jedinou akcii. Pravidla dobré instituce musí přežít i špatné lidi.

Co kniha je a co není

Budu upřímný, není to čtení na dovolenou. Swensen v dalších částech systematicky prochází jednotlivé třídy aktiv, řízení rizik i výběr správců a jde do hloubky, která je určená profesionálům. Oldřich Myslivec a Petr Václavínek z Family Office Partners, kteří stojí za českým vydáním, v předmluvě píší, že pro ně kniha byla hloubkovým studiem, stovkami hodin s tužkou v ruce. Tak se má číst, pokud jste z oboru.

Pokud nejste, a to je můj případ, dá se číst jinak. Jako kniha o jednom typu myšlení. Swensen na každé stránce řeší tutéž otázku v jiné podobě, totiž jak se rozhodovat, když váš horizont není pět let, ale sto. Vyplývá z toho spousta věcí, které jdou proti instinktu. Instituce s nekonečným horizontem si může dovolit výkyvy, které by jednotlivce zničily, takže nemusí prodávat v panice. Krize odezní, inflace ne, takže pro fond stavěný na staletí je nebezpečnější plíživé znehodnocování peněz než krach trhu. Nejcennější vlastností správce není genialita, ale disciplína, tedy schopnost držet se pravidel i v roce, kdy pravidla vypadají hloupě.

Jedno varování k tomu Swensen připojil sám. Jeho metoda stojí na podmínkách, které má málokdo, na týmu profesionálů a na přístupu ke správcům, kteří běžné investory vůbec nepustí dovnitř. Drobným investorům v jiné své knize doporučil pravý opak, jednoduché pasivní portfolio. Číst ji jako návod tedy nemá smysl. Má smysl ji číst jako popis toho, jak vypadá řemeslo, když se dělá nejlépe na světě.

Neexistující český výraz

V českém vydání je hned zkraje poznámka pod čarou, u které je potřeba se zastavit. Překladatel v ní vysvětluje, proč klíčové slovo celé knihy, endowment, nepřekládá. Čeština pro něj nemá ekvivalent. Jde o trvale vázaný kapitál instituce, jehož jistina se z principu nikdy nespotřebuje a každý rok se čerpá jen část výnosu. Český nadační fond ani nadace tomu neodpovídají, protože žádný náš zákon neukládá jistinu zachovat navždy.

Chybějící slovo skoro vždy znamená chybějící věc. Nemáme slovo pro endowment ze stejného důvodu, z jakého naše veřejná debata nezná závazek vůči lidem, kteří ještě nemají volební právo a přijdou po nás. Slovník národa věrně kopíruje jeho instituce. Majetek českých rodin vznikl převážně v jedné generaci, po roce 1989, a otázka, jak ho udržet přes generace další, k nám přichází teprve teď, spolu s tím, jak zakladatelé z devadesátých let předávají firmy dál. Stát je na tom úplně stejně, jen o řád výš; také on utrácí budoucnost, protože přítomnost politikům přináší hlasy na znovuzvolení. Swensen na příkladu jedné americké univerzity, která se v nouzi vzdala kontroly výměnou za peníze od náboženské organizace, ukazuje, kde ta cesta končí. Končí ztrátou svobody a nezávislosti. Nezávislost tak není jen postoj, ale zároveň rozpočtová položka. Platí to pro rodinu, univerzitu i stát.

Proč knihu máme na Shelfie

České vydání vzniklo jako nekomerční projekt Family Office Partners, na kterém jsme velmi rádi spolupracovali. Náklad je záměrně malý, dva výtisky putují na každou ekonomickou univerzitu v Česku a na Slovensku a nikdo na tom nezbohatne. Smysl byl dostat poprvé do češtiny text, který v Americe čtvrt století slouží jako základní učebnice oboru.

Můj důvod je ale osobnější. Sám se pokouším stavět věci, které mají vydržet a něco změnit, a čím déle to dělám, tím víc vidím, že u nás chybí právě to, co Swensen popisuje. Ne peníze, ty tady jsou. Chybí způsob přemýšlení, ve kterém se instituce staví na sto let a majetek se spravuje pro lidi, kteří se ještě nenarodili. Je to nejlepší popis takového myšlení, jaký jsem kdy četl, a nevadí, že polovině tabulek v knize nerozumím. To podstatné v ní srozumitelné je.

Kniha, o které je řeč

Pioneering Portfolio Management (David F. Swensen)
Kniha, která v Americe už čtvrt století slouží jako základní text institucionálního investování, teď poprvé vychází česky. Swensen v ní popsal metodu, se kterou třicet šest let řídil nadační fond Yaleovy univerzity a udělal z něj nejobdivovanější institucionální portfolio světa. České vydání doprovází nová předmluva Teda Seidese, Swensenova žáka a zakladatele podcastu Capital Allocators, napsaná přímo pro české čtenáře.

Co dalšího si u nás přečíst

Krize demokratického kapitalismu (Martin Wolf)
Kapitalismus je lepší bez demokracie. Demokracie je lepší bez kapitalismu. Oba tyto názory se dnes ve světě ozývají čím dál hlasitěji a Martin Wolf, hlavní ekonomický komentátor Financial Times, se rozhodl oběma důrazně oponovat. Jeho kniha je obhajobou svazku, který Západu přinesl nebývalou prosperitu i svobodu, a zároveň nemilosrdným popisem toho, proč se tenhle svazek před našima očima rozpadá a co by jeho konec znamenal.

Svoboda volby (Milton a Rose Friedmanovi)
Jedna z nejvlivnějších ekonomických knih dvacátého století. Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, ji napsal spolu se svou ženou Rose záměrně tak, aby jí rozuměl každý, ne jen ekonomové. Na příkladech ze školství, ochrany spotřebitele nebo sociálního systému ukazují, jak spolu souvisí ekonomická a osobní svoboda a proč dobře míněné státní zásahy tak často dopadnou opačně, než jejich autoři zamýšleli.

Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)
Starší a přísnější z obou Friedmanových slavných knih. Vyšla už v roce 1962 a obsahuje celou řadu konkrétních návrhů směřujících ke svobodnější a prosperující společnosti, od školných poukázek po negativní důchodovou daň. Některé z nich mezitím zestárly, jiné zní dnes aktuálněji než v době vzniku, a právě v tom je půvab téhle knihy. Čtenář si sám může udělat obrázek, jak moc, nebo spíš jak málo se debata za šedesát let posunula.

Peníze v dějinách lidstva (David McWilliams)
Náš svět se točí kolem peněz, ale málokdy se zastavíme u otázky, co to vlastně je, odkud se berou a proč jim věříme. Irský ekonom David McWilliams vypráví jejich příběh od sčítacích kolíků ve starověké Africe přes mince republikánského Řecka a matematiku středověkého arabského světa až po vznik amerického dolaru. Je to poučná, občas neuctivá a často překvapivá cesta, po které se na bankovku v peněžence budete dívat jinak.

Odhalená ekonomie (Charles Wheelan)
Patrně první kniha o ekonomii po dlouhých letech, nad kterou laik nezačne zívat na třetí stránce. Charles Wheelan vysvětluje ne vždy jednoduché ekonomické jevy a zákonitosti čtivě, srozumitelně a s humorem, od toho, proč fungují trhy, po to, proč jsou některé země bohaté a jiné chudé. Ideální vstupní brána do oboru pro každého, kdo ekonomii nestudoval, ale chce rozumět světu, ve kterém se rozhoduje o jeho penězích.

Technologická republika (Alexander C. Karp a Nicholas W. Zamiska)
Šéf společnosti Palantir patří k nejprovokativnějším hlasům dnešního technologického světa. Ve své knize tvrdí, že Silicon Valley zradilo své původní poslání, když vyměnilo velké společenské úkoly za spotřební aplikace, a že budoucnost Západu, jeho svobody a globálního vlivu závisí na tom, jestli se technologie a stát naučí znovu spolupracovat.

Kapitalistický manifest (Johan Norberg)
Vášnivá obhajoba volného trhu v době, kdy je v módě ho odepisovat. Švédský historik Johan Norberg argumentuje, že globální kapitalismus vytáhl z bídy víc lidí než cokoli jiného v dějinách a že odklon od něj by nejtvrději dopadl právě na ty nejchudší a nejzranitelnější. Nemusíte s ním ve všem souhlasit, ale jeho argumenty stojí za to znát v plné síle.

Thanks for reading! Subscribe for free to receive new posts and support my work.

Původně publikováno v newsletteru Shelfie. Zobrazit původní článek.