Kniha, která nekončí poslední stránkou

Tištěná kniha je možná nejlepší nástroj na přemýšlení, jaký člověk vymyslel, a přitom je v jednom ohledu bezmocná. Umí ukázat vždycky jen jednu věc po druhé, řádek za řádkem. Od chvíle, kdy v polovině patnáctého století nahradil knihtisk ručně opisované rukopisy, se na této vlastnosti nic nezměnilo. Kniha je svým založením lineární a vede čtenáře po jediné cestě, od první stránky k poslední. Většině témat to nevadí. Příběh chce být vyprávěn popořádku, myšlenka se chce rozvíjet krok za krokem. Existují ale události, které se odehrály najednou, a ty se do řady za sebou vejdou jen těžko.

Vezměte si léto roku 1914. Během sedmatřiceti dní mezi atentátem v Sarajevu a vyhlášením války spustila hrstka mužů v několika metropolích řetězec rozhodnutí, který zabil devět milionů vojáků a smetl čtyři říše. Rozhodnutí ve Vídni přitom padalo ve stejné hodině jako úvaha v Berlíně, ruská mobilizace měnila kalkulace v Paříži, britské váhání obracelo představy všech ostatních téměř v reálném čase tehdejšího přenosu informací. Kniha podobné události musí vyprávět jako jejich sled. Nejdříve Vídeň, pak Berlín, pak Petrohrad. Čtenář si tuto souběžnost skládá v hlavě a snadno mu unikne to nejdůležitější, že se všechno dělo zároveň a že o tom rozhodovalo pár desítek lidí, kteří se navzájem znali, a přesto špatně odhadovali, co ten druhý udělá.

Thanks for reading! Subscribe for free to receive new posts and support my work.

To je ve zmenšené podobě problém, který má dnešní čtenář neustále. Žijeme v době, která ví vše, ale rozumí stále méně. Informace jsou všude, v kapse, na obrazovce, v titulcích, které proletí kolem dřív, než je dočteme. Nikdy v dějinách neměl člověk tak snadný přístup k tolika faktům, a přesto nám stále častěji uniká souvislost. Kdo na koho působil, kdy se věci začaly lámat, které rozhodnutí bylo opravdu klíčové a které jen zpětně důležitě vypadá.

Nechybí nám data. Chybí nám kontext.

V Shelfie Publishers jsme se proto rozhodli ke knihám vymyslet a postavit něco, s čím u nás zatím nikdo nepřišel. Říkáme tomu digitální vrstva knihy. Každá taková vrstva má podobu jednoho prozkoumatelného modelu, který běží rovnou v prohlížeči. Není to e-kniha ani audiokniha. Ty s knihou neudělaly nic zásadního, jen tentýž lineární text přenesly na displej nebo do sluchátek, a vy ho pořád čtete nebo posloucháte od první věty k poslední. Náš digitální model s textem zachází jinak. Bere strukturu poznání, kterou kniha vytváří, a dělá z ní něco, čím se dá projít. Mapu, časovou osu, síť lidí, rozhodovací body, skryté vazby. Místo abyste argumentem knihy procházeli po jediné lince, můžete se ve vrstvě pohybovat, dívat se z výšky i zblízka a sami objevovat, jak do sebe jednotlivé části zapadají.

S obvyklými digitálními doplňky ke knize, obálkou, anotací a tlačítkem koupit, nemá nic společného. Je to samostatný obraz tématu, který si můžete prozkoumat, postavený se stejnou redakční pečlivostí jako kniha sama. Pro knihu je to nový rozměr, jaký dříve mít nemohla, podobně jako když kdysi díky lepší technologii tisku dostala barevné ilustrace a fotografie a čtenář poprvé nemusel spoléhat jen na vlastní představivost.

Někdo si nyní řekne, že interaktivní obsah už tu byl mnohokrát a většinou z toho byl jen efekt navíc, který nikdo nepotřeboval. Je to oprávněná námitka. Kdo chce hloubku, sáhne po textu, kdo chce brouzdat po internetu, knihu většinou stejně neotevře. Má-li mít taková vrstva smysl, nesmí to být ozdoba ani pouhá technologie a myslím, že jsme našli ten správný způsob.

Než jsme se do toho pustili, hledali jsme, jestli někoho nenapadlo udělat totéž před námi, abychom se inspirovali podobným řešením. Počítali jsme s tím, že nás někdo dávno předběhl. Existují interaktivní eseje, výborná datová žurnalistika i obohacené elektronické edice. Co jsme ale nenašli nikde, je zpracování, které nyní představujeme. Kniha a vedle ní plnohodnotný model, který rozšiřuje a vizualizuje obsah. Buď jsme první, nebo jsme přehlédli někoho velmi skromného.

Hodnota našeho řešení však není jen v technologii. Graf vazeb je hodinová práce a mapu dnes nakreslí kdekdo. Hodnota je v tom, co žádný nástroj neudělá za vás. Správně spojit data, ověřit je a dát jim kontext. Fakta, sama o sobě prezentovaná bez ladu a skladu, totiž často nevyprávějí celou pravdu. Každý zná jednu větu. V Sarajevu padl výstřel a začala světová válka. Je pravdivá a zároveň zavádí, protože atentáty na panovníky byly tehdy skoro běžné a žádný z předchozích velkou válku nespustil. Tu spustila teprve rozhodnutí, která ve Vídni a Berlíně padla po něm. Atentát byl jen spouštěč, příčina ležela v tom, co přišlo potom. Rozdíl mezi tou jednou holou větou a celým vysvětlením je přesně rozdíl mezi informací a kontextem.

Poprvé jsme celý tento princip postavili na knize Ondřeje Housky Strůjci apokalypsy, která vyšla před pár dny a vypráví právě o létě 1914, kterým jsem vysvětlení začal, a o otázce, jak se zkušení a informovaní lidé mohli rozhodnout tak špatně. V knize je to příběh se vším, co příběh má mít. Vede čtenáře, drží rytmus, dává myšlence tvar. Vedle ní jde model vytvořit a rozvíjet.

Nabízí několik pohledů. Jeden ukáže vazby, které se v souvislém výkladu ztrácejí, třeba že panovníci znepřátelených říší byli blízcí příbuzní, nebo že si dva z císařů v posledních dnech míru psali telegramy a podepisovali se v nich důvěrně Willy a Nicky. Model přitom nikde nepředkládá hotový závěr, jen klade otázky a nechává vás skládat si obraz po svém. Tím stojí mezi dvěma věcmi. Encyklopedie je hromada informací bez vedení a bez úhlu, think-tank vám naservíruje hotové stanovisko, a tato vrstva vás vede strukturou, ale co si z ní odnesete, nechává na vás. Přesně to máme v Shelfie na mysli, když říkáme, že dáváme kontext, ne jen informace.

Z toho všeho by mohlo vyznít, že tištěná kniha je pro nás překonaná. Opak je pravdou. Tištěná kniha pro nás je a vždy bude základním stavebním kamenem. Má vlastnost, kterou jí žádná obrazovka nevezme. Nutí člověka žít, alespoň chvíli, s myšlenkou. Nejen ji zahlédnout a poslat dál, ale chvíli s ní opravdu být, vrátit se k větě, podtrhnout si ji, odložit knihu na stůl a vzít ji znovu do ruky. Má váhu, vůni potištěného papíru, rytmus obracených stránek. Je to předmět, který říká, zastav se, tady je něco, co si zaslouží čas. Po šesti stech letech zůstává tištěná kniha jedním z nejlepších vynálezů lidské kultury a my se jí vzdát nechceme.

Nechceme ale předstírat, že se svět kolem ní nezměnil. Čtenář dnes běžně prochází mapy, časové osy a databáze, hledá vztahy a dívá se na věc z více úhlů. Byla by škoda, kdyby kniha zůstala uzavřená sama do sebe zrovna ve chvíli, kdy jí technologie umí dosah rozšířit. Z osamoceného předmětu, který přečtete a odložíte, se tak stává středobod prostředí, do kterého se dá vstoupit a chvíli se v něm pohybovat.

Je tu ještě jedna rovina, pro nás možná nejdůležitější, a je to zároveň místo, kde se vrstva dostane dál než k lidem, kteří vážné knihy čtou už dnes. Tou rovinou je vzdělávání. Děti a studenti vyrůstají ve světě, který je nesmírně těžký, možná těžší, než si jako dospělí připouštíme. Chceme po nich, aby rozuměli dějinám, politice, ekonomice i technologiím, a zároveň jim prostředí kolem soustavně tříští pozornost a jen zřídka jim pomáhá složit celek. Dostávají fakta, ale ne prostředí pro jejich hodnocení. Letopočty a jména se naučí nazpaměť, hůř se jim ukazuje, proč na sebe věci navazují.

Tady může náš digitální model pomoct nejvíc. Nemá nahradit učitele ani učebnici a nemá z výuky dělat zábavu za každou cenu. Má pomoct mladému člověku uvidět strukturu pod tím, co se učí. Že dějiny jsou síť rozhodnutí a jejich následků, ne seznam letopočtů, a že za jediným výstřelem v Sarajevu stojí dlouhý řetězec kalkulací, strachu a špatných odhadů. Klasický výklad to těžko předá názorně, ne svou vinou, ale proto, že ta složitost je obrovská. Nestačí studentům opakovat, že všechno souvisí se vším. Musíme jim ty souvislosti ukázat.

Digitální vrstvy tak pro nás patří k tomu, jak přemýšlíme o budoucnosti nakladatelství a vydávání knih jako odvětví. Ne každá kniha takovou vrstvu potřebuje, některé mají zůstat jen knihami na nočním stolku, čtenými při tlumeném světle, a je to tak správně. Ale témata jako dějiny, geopolitika, ekonomika a technologie si o ni přímo říkají, protože právě u nich nejvíc záleží na tom, aby byla pochopena v souvislostech.

Zatím stojí jeden digitální model vedle jedné knihy. To je pro nás jen začátek. Chceme je propojit, aby příběh nekončil tam, kde končí jedna kniha, a aby z jednotlivých modelů postupně vznikal jeden propojený obraz toho, jak spolu věci souvisí napříč tématy i celými staletími.

Představte si, že u Strůjců nezůstanete v létě 1914, ale od těch sedmatřiceti dní půjdete po jediné niti dál, k míru ve Versailles o pět let později, který Německu připsal vinu za válku a nechal po sobě obrovskou hořkost. Z té hořkosti vyrostl o čtrnáct let později Hitler a z něj druhá světová válka. Dnes čtete každý ten krok jako samostatnou knihu, oddělenou od ostatních. V propojené vrstvě uvidíte vliv jednoho rozhodnutí na celá desetiletí.

Knihtisk před šesti sty lety nezměnil jen způsob, jak se knihy vyrábějí. Změnil to, kdo a jak může rozumět světu. Stojíme nejspíš na podobném prahu, jen mnohem skromnějším. Ke knize přidáváme vrstvu, která ukáže strukturu pod jejím příběhem a vrátí čtenáři celek v době, která schopnost porozumění rozbila na kusy.

V tom vidíme úkol knih pro 21. století. Dělat z obsahu porozumění. Pro nás to znamená vydávat knihy, které rozhodně nekončí poslední stránkou.

DIGITÁLNÍ MODEL ZDE

Thanks for reading! Subscribe for free to receive new posts and support my work.

Původně publikováno v newsletteru Shelfie. Zobrazit původní článek.