Muž, jehož knihu nikdo nezná — a přesto řídí svět

V roce 1884 seděl americký námořní důstojník v peruánském hotelu a četl dějiny Říma. Kariéru měl průměrnou, před sebou pár let do penze. Pak odložil knihu, šel k otevřenému oknu s výhledem do přístavu a uviděl to, co předtím nikdo systematicky nepopsal: že moc neplyne z území, ale z průlivů – z úzkých hrdel, kudy musí projít každá loď. Vzal si tu myšlenku zpět do Newportu, přepracoval do přednášek a vydal ji jako knihu. Roosevelt si ji přečetl za dva dny, německý císař Vilém II. distribuoval osm tisíc výtisků zdarma svým důstojníkům a japonské císařské námořnictvo ji překládalo jako manuál.

Za sto čtyřicet let z ní vychází americká strategie v Perském zálivu – aniž by politici, kteří ji schvalují, nutně věděli proč.

Ten muž se jmenoval Alfred Thayer Mahan. Zemřel v roce 1914 a česky nevyšla žádná jeho kniha.

Průměrný důstojník

Mahan se narodil v roce 1840 ve West Pointu, New York, jako syn profesora vojenské akademie. Absolvoval námořní akademii v Annapolisu v roce 1859 jako druhý nejlepší ze svého ročníku.

Za dalších šestadvacet let prošel řadou pozic u námořnictva, z nichž žádná nebyla výjimečná. Dvakrát dokonce poškodil loď, jednou při srážce s jinou lodí v přístavu, podruhé najetím na mělčinu. Preferoval knihovnu před palubou. Kolegové ho tedy rozhodně nepovažovali za kdovíjakou budoucnost námořnictva.

V roce 1885 ho Námořní válečná škola v Newportu oslovila s nabídkou, aby na této škole přednášel námořní historii. Mahan přijal. Dostal místnost plnou knih a několik hodin týdně před studenty. Za dalších dvacet devět let napsal přes dvacet knih a stal se nejcitovanějším strategickým myslitelem své doby.

Okno v Limě, 1884

Rok před nástupem do Newportu byl Mahan v Limě. Čekal na nové zařazení a četl Theodora Mommsena – německého historika, jehož pětisvazkové dějiny Říma mu v roce 1902 vynesly Nobelovu cenu za literaturu.

Standardní výklad punských válek se tehdy vždy týkal bojů na pevnině: římské legie, Hannibalův průchod Alpami, bitva u Zamy. Mommsen ale ukazoval zcela jinou část příběhu – rozhodující byl námořní boj. Řím nejprve získal kontrolu nad Středomořím a přerušil zásobovací linie Kartága. Teprve pak mohl Hannibala porazit na souši.

Mahan odložil knihu a šel k oknu. Díval se na lodě v limském přístavu a přemýšlel: proč je to vždy takto? Athény, Kartágo, Benátky, Británie – vždy tatáž logika. Moc neplyne z území. Plyne z průlivů. Kdo kontroluje klíčové body na námořních trasách, kontroluje obchod. Kdo kontroluje obchod, kontroluje bohatství. Kdo kontroluje bohatství, kontroluje válku.

Příštích pět let strávil přednášením téhle myšlenky v Newportu. Knižně ji vydal v roce 1890.

Alfred Thayer Mahan

Kniha, která pojmenovala pět set let dějin

The Influence of Sea Power upon History, 1660–1783 měla podtitul, který zněl akademicky, a obsah, který byl výbušný.

Základní argument byl prostý. Národní bohatství závisí na obchodu. Obchod v největší míře proudí po moři. Platilo to v roce 1890 stejně jako dnes – devadesát procent všeho, co se na světě kupuje a prodává, přepraví loď, ne letadlo ani kamion. Námořní trasy ale nejsou rozloženy rovnoměrně. Řídí je geografie, a především průlivy – úzká hrdla, kudy musí projít každá loď. Kdo drží průlivy, drží klíč k obchodu.

Mahan pak definoval šest podmínek, které určují, zda národ dokáže tuto logiku využít: geografická poloha, fyzická konfigurace pobřeží, rozsah území, velikost populace, charakter národa, charakter vlády. Británie splňovala všech šest kritérií lépe než kterýkoli soupeř – proto dominovala světu po sto let.

Ale kniha nebyla jen historická analýza. Byl to návod. Mahan říkal státům přesně co dělat: budujte obchodní loďstvo, budujte válečné námořnictvo, zajistěte si základny na klíčových bodech tras. Ne proto, abyste dobývali území, ale abyste kontrolovali průlivy.

Průlivy, o nichž Mahan psal jako o klíčích k britské moci, jsou dnes klíči ke všemu ostatnímu. Přes Hormuz prochází dvacet procent světového obchodu s ropou – sedmnáct až dvacet milionů barelů denně. Přes Malaccu mezi Malajsií a Indonésií čtvrtina celého světového námořního obchodu. Přes Suez dvanáct procent globálního obchodu. Přes Bab-el-Mandeb – úzký průliv u Jemenu spojující Rudé moře s Adenským zálivem – šest milionů barelů ropy denně. Kdyby se tyto čtyři průlivy zavřely současně, zastavila by se podstatná část světové ekonomiky během týdnů.

To není teorie. V roce 2021 uvízla loď Ever Given v Suezském průplavu na šest dní. Cena ropy skočila, pojišťovny přepočítávaly rizika, výrobní linky v Evropě hlásily výpadky. Jedna loď, šest dní, jeden průliv. Když Hútíové v Jemenu začali od konce roku 2023 napadat nákladní lodě v Rudém moři, přesunula se polovina kontejnerové dopravy mezi Asií a Evropou na trasu kolem afrického mysu Dobré naděje – o čtrnáct dní delší, o třicet procent dražší. Mahanova logika funguje v reálném čase, v každém účtu za energii a v každém zboží na regále.

Přímo tuto logiku uplatňoval Afonso de Albuquerque, portugalský admirál, když v roce 1507 obsadil Hormuz, Malaccu a Aden – tři hrdla světového obchodu. Albuquerque to nedokázal pojmenovat. Mahan to pojmenoval. A jakmile to mělo jméno, každý velký stát věděl, co chce.

Je to základ toho, čemu se někdy říká atlantický řád – akademici ho nazývají různě: liberální mezinárodní řád, Pax Britannica, Pax Americana. Jde o systém, v němž dominantní námořní mocnost garantuje svobodu plavby jako veřejný statek výměnou za to, že průlivy zůstávají otevřené pro všechny, kdo přijmou její pravidla. Nejdřív Portugalci, pak Holanďané, pak Britové, dnes Američané. Průlivy zůstávají stejné. Mění se jen vlajka na lodích, které je hlídají.

Roosevelt za dva dny, Kaiser za osm tisíc výtisků

Kniha vyšla v dubnu 1890. Theodore Roosevelt ji přečetl za dva dny a Mahanovi okamžitě napsal – označil ji za nejlepší knihu o námořní historii, jakou kdy četl. Spřátelili se a zůstali v kontaktu – Roosevelt Mahana veřejně označoval za osobu s největším vlivem na své strategické myšlení. Roosevelt pak jako prezident prosadil stavbu Panamského průplavu, anexi Havaje, rozšíření námořnictva a vojenské základny od Guantánama po Filipíny – vše podle Mahanova popisu toho, co musí námořní velmoc udělat.

Císař Vilém II. byl efektivnější. Admirál Tirpitz nechal knihu přeložit do němčiny a distribuoval osm tisíc výtisků zdarma mezi důstojníky a poslance Reichstagu – jako politický nástroj pro přezbrojení. Výsledek: německé námořní zbrojení 1898–1914, jeden z přímých faktorů vedoucích k první světové válce. Mahan psal o britské historii a Němci z toho udělali argument pro vlastní flotilu.

Japonské námořnictvo knihu studovalo a aplikovalo v podstatě doslova. Bitva u Tsušimy v roce 1905, kdy japonská flotila prakticky zničila ruskou Druhou tichomořskou eskadru, byla provedením mahánské doktríny rozhodného námořního střetnutí. Japonci ji pochopili podstatně lépe než Rusové.

Čína začala Mahana studovat systematicky v roce 2003, kdy prezident Hu Jintao poprvé pojmenoval malaccké dilema – závislost Číny na průlivu Malacca, přes nějž tehdy procházelo přes osmdesát procent jejího dovozu ropy. Průliv přitom Čína nekontroluje a za americké přítomnosti v regionu kontrolovat nemůže. Tehdy Čína začala budovat to, co dnes nese název Nová hedvábná stezka – síť přístavů, koridorů a základen po celém Indickém oceánu, jejichž skutečným cílem je vyřešit přesně ten problém, který Mahan popsal v roce 1890.

Muž své doby

Mahan byl imperialistický a jeho myšlení neslo dobové rasové předsudky. Hovořil o anglosaské civilizaci jako přirozeném nositeli námořní moci. Věřil v nadřazenost britského a amerického politického modelu. Kontrolu průlivů viděl jako právo civilizovaných národů – a pod tím rozuměl bílé anglofonní mocnosti. Tyto postoje nejsou okrajovými poznámkami k jeho dílu. Jsou přímo v textech.

A přesto jeho teorii přijaly mocnosti, které anglosaské nebyly. Každý v Mahanově logice průlivů uviděl nástroj pro vlastní ambice. Průliv Malacca je lhostejný k jeho rasovým teoriím. Hormuz existoval před ním a bude existovat po něm. Logika zůstala, předsudky se ztratily.

Hendrix, Roosevelt, Trump — a nikdo z nich o sobě neví

Mahan zemřel 1. prosince 1914. Byl to profesor. Ne admirál, ne politik. Muž, jehož přednášky se staly knihami a knihy se staly doktrínou. Co zůstalo je zajímavější než on sám.

Jerry Hendrix je penzionovaný kapitán amerického námořnictva, doktor válečných studií z King’s College v Londýně, který strávil velkou část kariéry studiem jedné otázky: jak Theodore Roosevelt v letech 1901 až 1909 použil americké námořnictvo jako diplomatický nástroj. Výsledkem byl doktorát a pak kniha Theodore Roosevelt’s Naval Diplomacy, která Hendrixovi vynesla cenu amerického námořního institutu pro autora roku.

Hendrix poté pracoval jako analytik Center for a New American Security, jednoho z nejvlivnějších washingtonských think tanků v oblasti námořní strategie. Publikoval desítky studií o čínské námořní expanzi, o úpadku amerického lodního průmyslu, o tom, proč Amerika ztrácí kontrolu nad průlivy, které po generace považovala za samozřejmost.

V březnu 2025 Trump ve svém projevu ke Kongresu oznámil vznik nového vládního úřadu pro lodní průmysl. Jerry Hendrix byl jmenován jeho hlavním poradcem a dnes úřad vede jako šéf oddělení lodního průmyslu. Jeho konkrétním úkolem bylo vypracovat strategii namířenou proti čínské dominanci v globální námořní dopravě. Čína dnes staví přes sedmdesát procent světových lodí, Spojené státy méně než jedno procento. Hendrix spolupracoval na exekutivním příkazu Restoring America’s Maritime Dominance, který Trump podepsal v dubnu 2025 a který zavádí poplatky na čínsky stavěné lodě v amerických přístavech a zakládá fond pro obnovu amerického lodního průmyslu.

Trump jistě o Mahanovi neslyšel, Hendrix strávil dvacet let studiem Roosevelta, Roosevelt Mahana znal osobně a Mahan to celé viděl z okna hotelu v Limě. Není to konspirace ani záměrná kontinuita. Je to způsob, jakým myšlenky a doktríny přežívají. Prostřednictvím institucí, knih a lidí, kteří na sebe navazují, aniž by o tom věděli. Carterova doktrína z roku 1980, která prohlásila jakýkoli pokus cizí mocnosti ovládnout Perský záliv za útok na životní zájmy Spojených států, je Mahan přepsaný do jazyka státních dokumentů. Napsal ji Zbigniew Brzezinski, poradce prezidenta Cartera. Na Naval War College v Newportu, kde Mahan přednášel od roku 1885, se dodnes vzdělávají důstojníci amerického námořnictva a Mahan je v jejich studijním plánu povinnou četbou vedle Clausewitze a Sun Tzua.

Průlivy zůstávají

Mahan nikdy neřídil flotilu. Nikdy nevládl ani nevydával rozkazy. Psal o historii, která se mu zdála nepochopená, a o logice, která se mu zdála samozřejmá.

Samozřejmá logika se nestává strategií tím, že ji někdo napíše. Stává se jí tím, že ji čtou lidé, kteří mají moc jednat. Generaci za generací, aniž by nutně věděli, odkud pochází. Exekutivní příkaz, který podepsal Donald Trump v dubnu 2025, nese v názvu slova, která by Mahan poznal okamžitě: Maritime Dominance.

Kniha The Influence of Sea Power upon History, 1660–1783 sice vyšla pouze v anglickém originále, ale u nás na Shelfie ji samozřejmě koupit můžete z odkazu níže.

KOUPIT ZDE

Budeme rádi za sledování našich článků a doporučení na knihy

Původně publikováno v newsletteru Shelfie. Zobrazit původní článek.