Proč si přečíst knihu, kterou napsal finský prezident?

Sovětský svaz dobyl Berlín vzdálený 1 600 kilometrů za méně než čtyři roky. Rusko za čtyři a půl roku aktivní války postoupilo přibližně 60 kilometrů do Doněcku. Tuhle větu řekl Alexander Stubb, třináctý prezident Finské republiky, před pár dny v Praze do mikrofonu podcastu Bruselský diktát. A pak dodal: Ukrajina válku neprohrává.

Stubb přijel do Prahy na dvoudenní návštěvu. Mluvil o Putinovi, o Trumpovi, o tom, jak vypadá svět z perspektivy země, která s Ruskem sousedí na třinácti stech kilometrech. Stubb ale nepřijel jen mluvit. Napsal knihu, ve které zúročil zkušenosti ze všech svých rolí – ministerských, premiérských, prezidentských. V angličtině vyšla v lednu pod názvem The Triangle of Power: Rebalancing the New World Order. V češtině ji přineseme jako Trojúhelník moci: Nová rovnováha světového řádu. Je to jedna z těch knih, kvůli kterým Shelfie existuje.

Thanks for reading! Subscribe for free to receive new posts and support my work.

Co Stubb v knize říká

Liberální světový řád, který Západ budoval od roku 1945 a který se po pádu železné opony zdál neotřesitelný, se rozpadá. Stubb tvrdí, že žijeme v přelomovém okamžiku srovnatelném s lety 1918, 1945 nebo 1989. Na jeho místě vzniká nový systém, ve kterém se o moc dělí tři centra: Globální Západ (USA, Evropa, Japonsko), Globální Východ (Čína a Rusko) a Globální Jih (Indie, Saúdská Arábie, Indonésie, Jižní Afrika, Nigérie a desítky dalších zemí, které poprvé v dějinách odmítají být pouhými diváky).

Klíčová Stubbova teze stojí na premise, že o podobě budoucího řádu nerozhodnou Spojené státy ani Čína. Rozhodne Globální Jih. Stubb sám to formuluje přímočaře a říká, že moc mění majitele. Přesouvá se mezi USA a Čínou, ale zároveň do rukou středně velkých států, které se nechtějí přihlásit k žádnému z táborů. Jejich reakce na ruskou invazi na Ukrajinu nebyla lhostejnost, ale distancování se. Jak Stubb cituje: „Tohle je vaše válka, ne naše.“ Zbytek světa je unavený západními přednáškami o lidských právech, a z toho, že globální geopolitické kalkulace mají vždy přednost před jejich vlastními zájmy. Je to nepříjemná diagnóza, ale Kirkus Reviews ji přijímá jako oprávněnou a knihu označuje za stručný, ale závažný text pro každého, kdo sleduje geopolitiku.

Stubb pak nabízí dvě možné budoucnosti. Logiku Jalty, tedy rozdělení světa na sféry vlivu, kde menší státy nemají co mluvit. A logiku Helsinek, kde platí společná pravidla pro všechny. Přirozeně se hlásí ke druhé variantě. Ale nepředstírá, že je to jisté. Navrhuje konkrétní kroky, mimo jiné reformu Rady bezpečnosti OSN, která by dala trvalé křeslo Latinské Americe, Africe a Asii. Je to provokativní návrh a Stubb ví, že současní stálí členové ho odmítají. Na to odpovídá jednoduše. Pokud nepřijmou potřebu přerozdělit moc, přijdou o možnost volby. Recenzent Policy Magazine k celému konceptu poznamenal, že Stubbův „realismus založený na hodnotách“ je pravděpodobně víc étos než strategie, ale že právě o takový étos teď svět zoufale stojí. Kanadský premiér Mark Carney se na Stubbovu formulaci přímo odvolal, když představoval svou vlastní zahraniční doktrínu.

Foreign Affairs, která patří mezi největší zahraniční recenzní platformy na světě, knihu recenzovala jako volání po obnově multilaterálního systému, opřené o finskou tradici pragmatického realismu. Recenzent G. John Ikenberry z Princetonu konstatoval, že Stubb vidí Západ jako stále oddaný nějaké formě multilateralismu, zatímco Východ směřuje k blokovému myšlení, a že právě Globální Jih rozhodne, kterým směrem se váhy vychýlí. Mark Leonard, ředitel European Council on Foreign Relations, napsal, že Stubb bere čtenáře přímo do kuloárů moci a čerpá z osobních setkání s Putinem, Trumpem a Si Ťin-pchingem. Brendan Simms, profesor dějin mezinárodních vztahů na Cambridge, dodal, že Stubbův „realismus založený na hodnotách“ by mohl dodat novou energii i britské zahraniční politice. William Hague, bývalý britský ministr zahraničí, to řekl nejpříměji: kdyby si měl vybrat jednoho lídra v Evropě, který by vedl diskusi o stavu světa, vybral by si Stubba.

Jedna recenze ale upozorňuje na limity. Irish Times vytýká Stubbovi, že téměř ignoruje roli náboženství v mezinárodních vztazích a že jeho optimismus ohledně NATO může být přemrštěný, obzvlášť po Trumpových tarifech na osm členských států aliance. Je to oprávněná výtka a stojí za to ji mít na paměti. Stubbova kniha je diagnóza a program, ne vyčerpávající analýza. Co ale dělá skvěle, je to, že pojmenovává problém, který většina politiků přechází mlčením. Starý řád končí a nový se teprve rodí.

Stubb a Trump

Pro českého čtenáře je možná nejzajímavější to, co Stubb říká o Trumpovi. V rozhovoru pro Bruselský diktát popsal, jak mu Trump při osobním setkání položil přímou otázku, zda lze Putinovi věřit. Stubb řekl, že ne. Jako argument uvedl, že Rusko předává zpravodajské informace Íránu, které slouží k útokům na americké vojáky v Perském zálivu. To je podle něj argument, který by měl rezonovat i ve Washingtonu.

Zároveň ale Stubb odmítá obavy, že by NATO skončilo. Článek 5 podle něj platí a americká podpora by v případě ohrožení Finska přišla. Argument je pragmatický. Ruské jaderné zbraně na Kolském poloostrovu jsou namířeny na Washington a New York, nikoli na Helsinky. USA navíc potřebují evropské základny k projekci síly na Blízkém východě. Co se ale mění, je rozložení nákladů. Pokud dnes připadá zhruba 60 procent na USA a 40 na Evropu, tento poměr se bude postupně vyrovnávat. Na nadcházejícím summitu NATO v Ankaře budou sedět u stolu i země s výdaji pod dvěma procenty HDP. Stubb to komentuje věcně a pojmenovává to, co již dávno víme. Procentuální číslo má přímý dopad na to, jak vás Washington vnímá.

Kdo je Alexander Stubb

Tuhle knihu nenapsal akademik z kanceláře. Stubb byl ministrem zahraničních věcí, předsedou vlády a ministrem financí Finska. Seděl v Evropském parlamentu. Řídil School of Transnational Governance při European University Institute ve Florencii. Osobně se setkal s Putinem, Trumpem i Si Ťin-pchingem. V roce 2008, po ruském vpádu do Gruzie, jako první evropský ministr zahraničí otevřeně varoval, že se vrací politika moci, a volal po debatě o členství Finska v NATO. Nikdo ho neposlouchal. Trvalo čtrnáct let, než se ukázalo, že měl pravdu.

Gideon Rachman z Financial Times o něm napsal, že je vzácnou, možná unikátní postavou, která dokáže spojit roli hlavy státu a veřejného intelektuála. Fareed Zakaria ze CNN říká, že je vzácné, aby praktik zahraniční politiky napsal hluboké vědecké dílo, a že Stubbovi se to podařilo. Wall Street Journal ji označil za knihu o stavu světa, kterou by měl zaregistrovat každý, kdo chce pochopit současnou situaci. Fiona Hill, bývalá ředitelka pro Evropu a Rusko v americké Radě pro národní bezpečnost, řekla jednoduše: tahle kniha nemohla přijít v lepší čas. A známý profesor Niall Ferguson ze Stanfordu napsal, že jde o odvážný pokus o geopolitickou syntézu od jednoho z mála autorů, kteří dokážou nejen mluvit, ale i jednat v samotných kuloárech moci.

Kniha není žádné rozsáhlé dílo. Přečtete ji za víkend. To neznamená, že je lehká. Znamená to, že Stubb píše jako člověk, který je zvyklý vysvětlovat složité věci lidem, kteří nemají čas na akademické okliky.

Proč je to relevantní pro nás

Finsko a Česká republika mají víc společného, než se na první pohled zdá. Dvě menší evropské demokracie, které se celou svou moderní historii snaží navigovat skrz velmocenskou politiku mocností. Finsko vstoupilo do NATO teprve před třemi lety, ale svou obranu stavělo nezávisle na alianci po dekády. Milión vycvičených záložníků, 64 objednaných stíhaček F-35, největší dělostřelectvo v Evropě společně s Polskem. Stubb v rozhovoru pro Bruselský diktát řekl, že Česká republika má v Evropské unii silný hlas. Záleží jen na tom, jak ho používá.

Stubbova diagnóza se přímo dotýká otázek, které na Shelfie řešíme od začátku. Kdo kontroluje námořní koridory a energetické tepny světa. Proč některé režimy jednají v časových horizontech století, zatímco Západ myslí ve volebních cyklech. Jak je možné, že strana, která vyhrála studenou válku, dnes toleruje muže, který chce její výsledky vrátit zpět. Trojúhelník moci je rámec, do kterého tyhle příběhy zapadají.

Jak jsme se k ní dostali

Získat práva na knihu úřadujícího prezidenta suverénního státu, která vychází ve dvanácti jazycích, nebyl jednoduchý proces. Byl dlouhý a občas bolestný. Soutěžili jsme s jinými českými nakladateli a museli jsme přesvědčit nejen agenta, ale i finskou stranu, že Shelfie je to správné místo pro prezidentský titul. Povedlo se. A o to s větší hrdostí na naši práci píšu tyto řádky.

Český překlad vychází v druhé polovině června. Kdo nechce čekat, může si knihu předobjednat už teď na shelfie.cz – předobjednávky doručíme o týden dříve, než se kniha objeví v běžném prodeji.

Thanks for reading! Subscribe for free to receive new posts and support my work.

Původně publikováno v newsletteru Shelfie. Zobrazit původní článek.